Mr.&Mrs. Ulzzang

-o usmívání v nehezkém dnu-



Počasí zrovna nepřálo, pršelo. Takhle při únoru nic moc. Zrovna tály tuny sněhu na střechách a nebylo radno pod nimi chodit. Měl jsem zrovna štěstí, když mi jedna taková kupa spadla metr za zády a ne na hlavu.
Přicházím ku autobusovému nádraží. Shluk lidí okolo ležícího těla dal mi tušit, že se něco děje. A vskutku, nějaký muž měl jakýsi záchvat. Válejíc se po zemi ryčel a nebyl to pěkný pohled. Po domáhání se záchranky i ta dorazila. A v těch negativech najednou koukám (při postávání a kouření) asiat. Odnaproti z bistra. 
No to by nebylo nic tak divného, kdyby nebyl tak zatraceně cute!
V krátkém tričku - jeden rukáv ohrnutý až nad rameno -  v tepláčiskách a pantoflích si jen tak beztrestuhodně běhá po venku v těch břečkách :D !
Zaběhl vyřídit jen něco přes ulici a zase se vracel zpět.
Pozorovat ho jak se 3x vrací o krok zpět aby našel výhodnější cestu vzhledem k jeho ne příliš pevné obuvi... vidět ten jeho cute zmatený obličejík kam skočit a nenamočit se a pružné asijské tělo...
A tak jsem se přiblble usmíval.


-true story-